Květen, červen 017

by - 9:00

...aneb kde jsem se tak dlouho schovávala.


Je to tak. Po několika týdnech jsem se rozhodla, že bych konečně mohla vylézt ze své ulity štěstí a vrátit se opět k mým hezkým povinnostem. Samozřejmě tahle povinnost vlastně povinností ani není, ale tak nějak v sobě cítím, že mi to začíná chybět a dlužím vám to. Hlavní stránka blogu byla příliš dlouho prázdná a pokaždé, když jsem se na ní podívala, věděla jsem, že to chce opět něco nového.

Za celé dva měsíce se toho vlastně moc nestalo. V průběhu dvou měsíců jsem se snažila být co nejčastěji se svým milým, scházet se s kamarády a především se učit.
Na začátku května jsem byla dva týdny na praxi v naší Městské knihovně. Byly to opravdu zvláštní dva týdny, díky kterým jsem si uvědomila několik důležitých věcí. Strašně ráda bych sem všechno vypsala, bohužel pro své dobro s tímto vyjádřením budu muset počkat alespoň rok. Ale kdybych to měla lehce shrnut do jedné věty, řekla bych, že to byly dva týdny plné kritiky a ujištění se, že bych v knihovně spokojená nebyla. Sice jsem obrovský introvert, který nemá rád lidi, ale tentokrát vadilo i mně, že tam nikdo není. Je škoda, že do knihovny už nechodí tolik čtenářů.

Po praxi mě čekaly týdny s písemkami. Nahrnulo se toho tolik, že jsem nevěděla, kde mám začít. Navíc jsem si několik předmětu začala kazit, protože toho bylo příliš. Nakonec vše dopadlo dobře, známky jsem si udržela na co nejlepších výsledcích a s radostí můžu říci, že je ze mě oficiálně student čtvrtého ročníku. A jak je všem určitě jasné, především ročníku maturitního. Je to zvláštní pozastavit se nad tím a uvědomit si, že celé tři roky utekly neuvěřitelně rychle. Přijde mi to jako nedávno, co jsem poprvé stála v pokoji na intru a rodiče se se mnou loučili. Byla to neuvěřitelně emotivní chvilka, ve které jsme si všichni tři uvědomili, že už nejsem ta malá holčička a nastává moment, kdy už se o sebe budu muset postarat částečně sama.

V červnu nás konečně čekaly výlety. První výlet byl do planetária v Praze. V planetáriu jsem byla jako malá, ale podle vyprávění rodičů, jsem celé promítání prospala. Dokonce jsem chrápala tak nahlas, že mě ostatní kolem slyšeli. Tentokrát jsem promítání neprospala, ale nechybělo tomu málo. Jelikož jsme byli na přednášce o noční obloze, všude kolem nás byla většinou tma. Ke konci už se mi začínaly zavírat oči, ale naštěstí jsem to ustála. 
Druhý výlet byl především k maturitě. Královská cesta v Praze je jedno z témat k ústní zkoušce z angličtiny. Cestu jsme si nedokázali pořádně užít a prostudovat, protože bylo obrovské vedro a všichni jsme se těšili, až se schováme do nějaké obchodního centra, kde bude chládek. Nakonec jsme si ale výlet užili.

A zítra nastávají konečně dva měsíce volna. No volna... v červenci mě čeká akorát tak brigáda, ale na ten měsíc to bude fajn změna po 10 měsících ve škole.








You May Also Like

5 komentářů

  1. zamilovala som sa do vety 'jsem obrovský introvert, který nemá rád lidi' :) to akoby som hovorila ja o sebe :D

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkně napsané, já si jeden čas myslela, že by mě bavila práce v knihovně, ten klid,... ale ted jsem měsíc a půl v nové práci, kde jsem vlastně pořád mezi lidma a neměnila bych... nikdy jsem nevěděla, jaký je můj dream job, ale ted mám pocit, že jsem ho našla a jsem tam fakt štastná, i když se občas pěkně rozčílím a některé lidi bych zabila :D:) ale rozhodně bych neměnila :)

    Sice mi chybí prázdniny, a tak ti trošku tvé prázdniny závidím, ale jenom trošku... :D:)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som tiez introvert :D, ina prajem krasne dni volna :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  4. Naprosto miluju tvůj blog! Jsi opravdu super autorka, jedna z mých nej :) také jsem introvert

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře, dělají mi neuvěřitelnou radost! :)