Jak jsem šla na koncert někomu, koho vůbec neposlouchám

by - 14:14

Je tomu tak. Nastal den, kdy se moje introvertní povaha nechala přemluvit a vyrazila do společnosti. Na koncert. U nás ve městě.

Většina pravidelných čtenářů určitě ví, že jsem introvert. A většina také ví, že moc nechodím chlastat, pařit a ani cokoliv jiného, co se dá v dnešní době dělat. Když už někam jdu, tak to musí být opravdu výjimečná situace a musím mít na to především náladu.

Jednoho dne ale nastal moment, kdy mi přišlo oznámení od strejdy, že půjdeme s jeho manželkou na koncert Marpa. Nejdříve jsem vše ihned odmítla. Představa, že potkám po několika letech staré známé, kteří ani nebudou věřit, že v tom klubu stojím, byla lákavá, ale zároveň mě i děsila. Jinak vás mám ale ráda, lidi.
Nakonec jsem si ale řekla, že to vůbec není špatný nápad. Dlouho jsem nikde nebyla, potřebuji se trochu odreagovat a pobavit se.  A že Marpa sotva znám a neposlouchám ho? To mi ani tolik nevadilo.

Nastal den D.
Ráno jsem se probudila tak, že jsem měla chuť se celý den válet, cpát do sebe jakékoliv jídlo a hrát GTA V. Díky, tati, že jsi mi ho koupil. Teď už rozhodně nemám žádný život.
Avšak jsem si řekla, že dnešek se rušit prostě nebude. Šla jsem do sprchy, najedla jsem se a vzápětí přijel strejda s tetou.

Když jsme se v půl deváté večer vydali do klubu, doufali jsme, že najdeme správný vchod. Věřte nebo ne, ani jeden z nás tam ještě nebyl. Naštěstí před celou budovou stála mladá slečna, které jsme se chtěli zeptat, jestli náhodou neví, kde je vchod. Avšak ona se zeptala dřív na úplně stejnou otázku. Po chvilce stání a prohlížení jedněch dveří, jsme zhodnotili, že by to mohl být vchod. Hurá, trefili jsme se.

V klubu bylo poměrně prázdno. Super, alespoň jsme si měli kam sednout. Objednali jsme si pití - já jako vždy rum s colou - a přiťukli si. Tak silný drink mi snad ještě nikde nenalili. Ale děkuji, nakonec mi to jen prospělo.
Při sedání na velkou židli a k vysokému stolu, jsem se lehce švihla do hlavy o nízké světlo, které viselo nad stolem. Poučení pro příště, dávat pozor na nízká světla.
S přesvědčením, že nikdo nic neviděl, jsem drink vypila docela rychle. Po druhém drinku nám všem třem došlo, že nevíme, kde najdeme záchod. Hodinu jsme se snažili pozorovat lidi, kam chodí nejčastěji. Naše hodnocení? K baru chodilo nejvíce lidí. Jak překvapivé. Následoval východ, to nám bylo jasné, že tam záchod nenajdeme. A jako poslední možnost, byly záhadné dveře, které jsme neznali. Naše intuice nás nezklamala a záchody se nacházely právě v těch záhadných dveří.

V deset hodin měl začít koncert. Bylo půl jedenácté. Moc nás to nezaskočilo, protože umělec. Málokdy se stává, že chodí včas.
Jakmile bylo čtvrt na dvanáct, tak mi tohle zpoždění přišlo spíš trapné. Nakonec v půl dorazil a show mohla začít.
Teď přichází ten skvělý moment. Stáli jsme v davu, všichni skákali a zpívali s nimi. Já stála, horlivě pila jeden drink za druhým, neznala jsem žádnou písničku a vlastně jsem ani nevěděla, jak se na tohle tancuje. Začala jsem poklepávat nohou do rytmu, abych tam nestála jak sloup. Vzpomínáte si, jak jsem si říkala, že vůbec nevadí, že ho neposlouchám a neznám? Tak vadí. Panebože, do čeho jsem se to zase namočila. 
Když jsem v sobě měla pátý drink, vzdala jsem to a opustila jsem skupinu věrných fanoušků. Odešla jsem za kamarádkou, která seděla u stolu a vypadala stejně překvapeně jako já. Později jsem zjistila, že Marpa vůbec nezná a musela si ho vygooglit. A když mi oznámila, že nepije, říkala jsem si, jak to může zvládnout?

Když koncert skončil, začala opravdová zábava. Konečně jsem si mohla pokecat s lidmi, které jsem tam potkala, protože hudba nebyla tak hlasitá. Dokonce se mi ani nechtělo jít domu. Ano, také mě to velmi překvapilo. Tímto chci poděkovat všem, co jsem tam potkala. Byl to nádherný večer. Jestli to někdo z vás čte, tak si mě nepřejte. Víte, jak to nemám ráda! :D

Domů jsme nakonec dorazili ve tři ráno se skvělou náladou. Probudili jsme skoro celý byt, protože jsem se snažila strejdovi sundat boty. Ty boty prostě nechtěli dolů, věřte mi. A ten smích zastavit nešel.
Únavou jsem padla do postele a přemýšlela. Vzpomínáte si na článek, ve kterém jsem psala o těchto večerech, jestli mi za to stojí? Tentokrát to za to stálo. Neuvěřitelně jsem si to užila a byla jsem šťastná. 

Nikomu neuškodí, když si jednou za čas vyrazí. A zkuste jít někdy na koncert někoho, koho neposloucháte. Nakonec je z toho skvělý zážitek.






You May Also Like

15 komentářů

  1. Já koncerty moc nemám v lásce. Vadí mi to, jak se na mě lidi lepí a i ten vydýchaný vzduch.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím. Naštěstí naše město je vcelku malé, takže tam tolik lidí nebylo a dalo se to přežít. :D

      Vymazat
  2. Od Marpa znám jen pár písniček, takže bych si taky moc "netrsla" nebo nezazpívala :D
    Jinak se mi koncerty docela líbí, ale nechodím na ně často.:)

    OdpovědětVymazat
  3. Dřív jsem takto chodila často, ale teď už ten čas moc není :-/

    OdpovědětVymazat
  4. Taky jsem spíše introvert, ale jednou za čas si ráda zajdu na koncert nebo podobou akci, přestože se mi ne vždycky chce a mám tendenci zůstat doma s knihou. Vždycky si to nakonec užiju a ztratím určité zábrany. :) Marpa teda vůbec neznám, ale máš pravdu, občas se vyplatí "vkročit do neznáma". :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach ano, tu situaci s knihou také moc dobře znám. Občas se musím přemlouvat, abych někam vyrazila. Pak když přijdu domů, tak jsem ráda, že jsem někam šla, protože to bylo fajn. :D

      Vymazat
  5. Skvelý článok a tvoj blog ma veľmi zaujal:) ualaa nový nadšený sledovateľ :) ;)

    ORLLING

    OdpovědětVymazat
  6. A nebylo by prostě snazší vyrazit si někam ven sednout na skleničku vína s kamarádama? Protože naprosto chápu, že tě ten koncert nebavil, ještě když ho neposloucháš a kolik hodin jste tam vlastně strávili, než jste si mohli v klidu popovídat? :)
    Jinak 5 drinků je docela slušný výkon :D
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by určitě bylo. Jen je škoda, že kamarády, kteří by na klidné víno šli, mám v jiných městech kvůli intru. :)
      Koncert trval asi dvě hodiny. :) Ale jak jsem psala na konci článku, nebylo to tak hrozné, jak se na začátku zdálo. :) A díky. :D

      Vymazat
  7. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo, tak jak to dopadlo! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Teď jsi mi úplně připomněla moment, když jsem před rokem pracovala v hotelu na recepci a checkoutoval se z pokoje pan Michal Dušička. Normální v pohodě pán a po 5 vteřinách co odešel ke mně přiběhla kolegyně celá nadšená jestli mám podpis. Tak se ptám koho a nakonec z ní vypadlo, že to byl Majk Spirit, a že sem blbá že jsem jí nevzala podpis :D
    Je fajn si jednou za čas tajhle vyrazit někam. Už jsem dlouho nikde nebyla :)

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se občas stane. Nakonec z toho máš alespoň pěkný zážitek. Já si myslím, že takoví lidé jsou rádi, když se k nim někdo chová jako k "normálnímu" člověku. :)

      Vymazat
  9. Já mám Marpa hrozně ráda, byla jsem i na jeho velkém koncertu ve Fóru Karlín na který jsem si teď díky tobě úplně vzpomněla :D ono rozhodně není špatné někdy si takhle někdy vyjít do společnosti, sama jsem taktéž docela introvert, i když né asi úplně tak velký jako ty. Ale vždycky když se odhodlám a někam jdu tak z toho potom mám neuvěřitelnou radost :)
    Maris Novotná

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že na tom velkém koncertu neměl tak velké zpoždění, jako měl u nás. :D

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře, dělají mi neuvěřitelnou radost! :)