18. 2. 2017

Vysoký život je těžký život

Život dlouhé osoby ženského pohlaví je těžký. Opravdu, věřte mi.
Za svou výšku můžu poděkovat mému tátovi, který má přesně dva metry. Já jsem naštěstí o dvacet centimetrů menší. Ale ve společnosti je 180 cm pořád hodně.
Už ve školce jsem se setkávala s různými vtipnými situacemi a narážkami na mou výšku. V ten moment jsem si uvědomila, že jsem zdědila něco, co mi bude každý připomínat po celý můj život.
Teď je mi 18 let a k různým situacím a narážkám se přidaly také otázky. Situace byly a jsou trapné, u toho se nic nezměnilo. Narážky bývaly vtipné, ale teď už jsou ohrané a trapné. Ano přátelé, vzpomeňte si na slovo trapné, až budete chtít být vtipní před svým vysokým kamarádem. A co otázky? Setkala jsem se s pár lidmi, kteří se mě nebáli zeptat. „Proč jste tak vysoká?“ nebo „Kolik měříte?“. Zkouším si vzpomenout, kdy jsem někdy přišla za nějakým cizím člověkem, abych ho upozornila na jeho velký zadek nebo křivý nos. Nikdy. Z toho důvodu mi přijde nevhodné, aby za mnou někdo chodil a ptal se mě na něco, za co já nemůžu. A ne, neřeknu vám, kolik měřím. Navíc to máte napsané na začátku článku!

Teď si pár z vás musí říkat, ať jsem ráda, že mám dlouhé nohy. Já miluji své dlouhé nohy, ale vždycky se tu objeví situace, která mi potvrdí, že to až taková výhra není. Proto jsem se rozhodla, že sepíšu pár bodů, které mě potkaly za celých 18 let.


1. Skupinové focení
„Slečno, běžte se prosím postavit dozadu.“ Ach ano, tuhle větu jsem slyšela už tolikrát. Začalo to ve školce a nikdy to neskončilo. Vždy musím stát v zadních řadách, kde jsou samí kluci. A teď mi povězte, k čemu mi jsou dlouhé nohy, když na té fotce ani nepůjdou vidět?
Do skupinového focení také patří situace, kdy se fotím s kamarády. Buď mi nejde vidět hlava a musím pokrčit kolena tak, že to vypadá jako na záchodě, nebo mají všichni hlavu u mého poprsí. Ještě lepší je ta situace, když chceme objímací fotku. Z mého poprsí je najednou veřejný polštář.

2. Chlapi
Všude slyším kluky, kteří říkají: „Chci holku, která je menší než já. Menší holky jsou totiž strašně roztomilý.“. Tímto veřejně chci poděkovat všem klukům a chlapům, kteří tohle vypustí z pusy a nebo se toho drží. My dlouhánky se jednou sejdeme a dáme dohromady skupinu opuštěných dlouhých žen. 
Tohle je věc, na které mi opravdu záleží. Nikdy bych nechodila s klukem, který by byl o 5 cm menší než já. Nebo dokonce o víc. Tolik kluků potkávám každý den a připadám si jako jejich máma.

3. Sezení
Nesnáším sedačky v divadle, v kině a v autobuse. Ptáte se proč? Protože je tam málo místa, chytám křeče do nohou, bolí mě kolena a nemám si kam natáhnout nohy. Když už se je snažím natáhnout, kopu různě do sedaček. Když si chci hodit nohu přes nohu, jednu nohu musím vyhodit skoro k hlavě, abych ji dostala tam, kam potřebuji.
A to nemluvím o lavicích ve škole. Noha přes nohu? Ani to nezkoušejte, prostě se vám to nepovede. Natažené nohy? Všichni vám na ně budou šlapat. Skrčené nohy? Otlačená kolena od nízké lavice. Moje rada? Seďte raději na zemi.

4. Podávání věcí
Když jsem byla na brigádě, kde jsem doplňovala zboží, přišel za mnou pán, který mě poprosil, jestli bych mu nepodala hračku z horního regálu. Ta situace byla tak vtipná, že jsem se tomu smála jen já. Pán si vzal hračku a rychle raději zmizel. Pro chlapa to musí být asi zvláštní zkušenost, když musí poprosit dívku, aby ji něco podal.
S tímto bodem se potkávám skoro každý den. Nakonec jsem ho přestala vnímat a už to beru jako samozřejmost.

5. Přezdívky
Žirafo, štafle, věžáku... Za celou dobu jich bylo tolik, že by se ani nedaly vyjmenovat. A věřte nebo ne, nikdy jsem se těmto přezdívkám nesmála. Prostě nejsou vtipné, ale tohle pochopí jen vysocí lidé.  

6.Sporty a modeling
Všichni si myslí, že jakmile jste vysocí, musíte milovat sport, hrát basketbal a dělat modeling. A já naposledy říkám, že takhle to prostě být nemusí.
Nesnáším sport, nesnáším basketbal a ještě víc nesnáším modeling. 

7.Všechno kratší, než vy
Krátká postel, ze které vám visí chodidla a vy si představujete všechny scénky z hororu, jak vás někdo za ně chytí a zabije. 
Krátká deka, kterou nemůžete mít až u krku, jelikož by vám táhlo na nohy ještě víc.
Krátká vana, kde si nemůžete lehnout a užívat si teplou koupel.

8. Oblečení
Největší problém mám s kalhotami. Mám příšerně hubené nohy a ta délka k tomu také není perfektní. Nikdy jsem nesehnala kalhoty, které by byly krásně upnuté a padly by mi dokonale. Takže pořád doufám, že jednou narazím na ty, které budou perfektní a bude to láska na první obléknutí.
Další na co si musím dávat pozor, jsou sukně. Když se rozhodnu, že si vezmu sukni, která není pod kolena, vypadám v ní jako bych si šla přivydělat někam na silnici. 

9. Ve společnosti
Netancuji, nekřičím a snažím se na sebe moc neupozorňovat. Stačí mi, když mi hlava vyčuhuje v davu. Tohle na mě upozorní tak, že o další pozornost nestojím.
Jedinou výhodu, kterou tenhle bod nese, je to, že mě každý vždy najde. Jednou jsem se mámě ztratila v obchoďáku. Díky mé hlavě, která mi koukala z regálů, mě rychle našla. 

10. Podpatky
Snažím se, abych si vždy koupila takové boty, které nemají moc velký podpatek. Nad 5 cm bych nešla. A to jsem si v poslední době podpatky hodně oblíbila. Bohužel mám smůlu. Už tak se dost kvůli výšce hrbím. Kdybych byla ještě větší, nevím, co bych dělala.

I když ve vysokém životě je tolik překážek, tak jsem ráda, že jsem vysoká. Nakonec dosáhnu všude, kam potřebuji a nepotřebuji žádného chlapa, od kterého bych poslouchala, jak jsou malé dívky roztomilé. My dlouhánky si vystačíme samy a nepotřebujeme žádnou pomoc! :D A mimochodem, pánové, vysoké ženy jsou mnohem lepší. Omlouvám se malým ženám. :D








21 komentářů

  1. Připadám si teď trochu divně - mám jen o 2 cm míň a nesetkala jsem se za celý život ani s jedním bodem :-D
    Bebe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevěřím, že existuje vysoký člověk, který se s tímhle nesetkal. :D Asi máš štěstí. :D

      Vymazat
  2. Jsem na tom úplně stejně, mám 180 cm a už odmala pořád dokola slýchám ty samý "vtipy" o mé výšce, ale asi bych neměnila :) Hezky napsáno :)

    OdpovědětVymazat
  3. To je skvělý článek :D Ale myslím si (a to je zas takové trapné "starší vs. mladší") - hlavně u bodu Chlapi, že nakonec na výšce ani věku nezáleží. Mám krásných 169 a dokonce i já při své "míňce" jsem měla kluka, kterej byl menší, než já. Nejdřív jsem s ním podpadky nenosila, ale pak jo. Dodnes spolu nejsme a výška v tom nehrála žádnou roli :D Taky mám pár kamarádek modelek (opravdických z reklam) a ty čouhají z davu s hlavou nahoru. Jsou to normální holky, které si přesně jako ty užily spoustu posměšků kvůli své výšce nebo kvůli svému vzhledu a jejich partneři nejsou vysocí modelové, jsou to normální kluci, kteří je mají rádi, výška a věk stranou. Držím palce, ať je ti hlavně dobře ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. S věkem naprosto souhlasím. Akorát s tou výškou pořád nevím. Když jdu po ulici, automaticky přemýšlím, jestli je ten dotyčný menší než já. Asi moje úchylka. :D :D Každopádně jde spíš o to, o kolik je ten přítel menší. Neumím si představit, že bych chodila s někým, kdo by mi byl po ramena. :D Kdyby to bylo třeba 5 cm, tak mi to tolik ještě nevadí. :)

      Vymazat
  4. Krátká postel a podpatky by mě asi rozčilovaly nejvíc :D
    Se skrčenýma nohama mám problém i já se svými 174cm. Zvlášť v letadle trpím. A že 12 hodin sedět v malém prostoru není zrovna málo!

    Kašli na to, měj ráda svou výšku a přeji málo nervů u vybírání kalhot!

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cestování je peklo, to souhlasím. :D
      Snažím se hledat co nejvíce pozitiv. Ale už se s tím smiřuji a mám ji den ode dne ráda. :) Jinak doufám, že brzy na nějaké pěkné narazím. :D :)

      Vymazat
  5. ešte dobre že som zlatá stredná cesta zaujímavé si to čítať no každý clovek je vynimocny a treba si to vážit taký aký sme a mat sa radi taký aký sme ;)

    https://teenmumy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  6. Ja som zase nízka! Ale všetko má svoje výhody aj nevýhody. Mne sú zase všetky nohavice tak o 20 cm dlhšie :D

    OdpovědětVymazat
  7. Úplne ťa chápem! Síce mám "len" 175 cm, aj tak je to už dosť a pri väčšine chlapoch som buď rovnako vysoká alebo ešte vyššia. A nehovoriac o tom, že milujem podpätky, ktoré keď nosím som fakt poriadne vysoká :D
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  8. Ach, jak ti rozumím. Já mám sice "jen" 177, ale i to je dost znát. Hlavně na tý základce, kdy jsem až do osmičky převyšovala o hodně všechny včetně kluků. Na fotkách jsem samozřejmě musela stát furt jako ten hlavní bod, od kterýho se zbytek odvíjel. Ale zase byla výhoda na těláku, kdy jsem si byla stoprocentně jistá, že při nástupu si nemusím pamatovat místo, kde mám stát, vždycky jsem byla první a podle mě se řadili ostatní :D.
    Nejhorší to pro mě asi bylo, když se stavěla choreografie (závodně jsem tancovala) a furt mě chtěli cpát dozadu, aby ostatní byli vidět. Naštěstí jsme pak měli super trenérku, která to chápala, protože měla sama asi tak těch 180, a nijak mě nediskriminovala :). Jo a taky si vzpomínám, že se všichni vždycky hrozně divili, že vážím tolik moc kilo. No neasi, když mám o 20 cenťáků víc než normální holky :D
    V letadle a autobusech s málem místa trpím a chlapa mám jen o 1 cm vyššího, takže žádný podpatky už nikdy :D
    Tak abych to shrnula, tak ti moc děkuji za tenhle článek, aspoň vím, že v tom nejsem sama a dle komentářů je nás opravdu dost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tělocvikem jsem to měla úplně stejně! Alespoň nějaká výhoda to byla. :D
      Není zač, my dlouhánky držíme spolu. :)

      Vymazat
  9. Ježiš já vám závidím :D co bych dala za vaše centimetry

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Achjo, vždycky to bude tak, že každý chce to, co nemá. :D Dobrovolně pár centimetrů daruji. :D

      Vymazat
  10. Taktiež som vysoká a veľa z toho som si prešla, najmä tie prezývky a problémy s chalanmi.. Na základke som z toho mala depresie, ale teraz by som moju výšku nemenila. Aj keď si pri priateľovi nemôžem obuť podpätky:) Našťastie mám rovnako vysoké kamarátky a už som si aj zvykla:)

    Saja Frey Blog

    OdpovědětVymazat
  11. Věřím, že to musí být obtížné :D Mám 170 a klidně bych snesla o pár centimetrů více, ale když tě slyším.... :D Hezký článek :)
    Gingernika

    OdpovědětVymazat
  12. Já mám opačný problém :D

    Piosek

    OdpovědětVymazat
  13. Já se docela bojím být ještě o něco vyšší,takže ti naprosto rozumím. :D

    https://bybrunette.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  14. Tak tenhle článek je bezkonkurenčně boží! :D Celou dobu se směji a ano, hodně situací poznám sama ( i když mám zhruba o 5 cm míň). Touhle větou jsi mě dostala:My dlouhánky se jednou sejdeme a dáme dohromady skupinu opuštěných dlouhých žen. :D
    Fakt skvělý, sleduju! :)
    Mrkni na tyhle 2 videa(jsou také skvělá) :)
    https://www.youtube.com/watch?v=zJpErHEmxjw
    https://www.youtube.com/watch?v=KTle3OI4mFg

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Videa jsem viděla, pobavila jsem se. Člověku udělá radost, když ví, že v tomhle není sám. :D

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře, dělají mi neuvěřitelnou radost! :)

© Find joy in the ordinary
Maira Gall