8. 12. 2016

Nedělní utrpení ve vlaku

Jet unavená v přeplněném vlaku a ještě k tomu s dětmi z Německa, je opravdu skvělý zážitek.
Jako každou neděli jsem se doma připravovala na hodinu a půl dlouhou cestu na intr. Přežraná a unavená jsem se donutila vystoupit z auta, ve kterém mě táta odvezl na nádraží. S radostí zjišťuji, že kamarádka z intru jede dnes se mnou. Avšak má radost hned upadá, jelikož dnes vystupuje už v Chebu a dál nejede. Fajn, nevadí - říkala jsem si. Jakmile jsem se s kamarádkou rozloučila, šla jsem rychlým krokem do rychlíku. Věřte mi, v neděli je to boj o přežití. Vlaky jsou přecpané a já nemám moc velký výběr, jelikož musím být v tom novějším vagónu. Proč? Protože nemám sílu, abych otevřela ty zastaralé dveře v těch starších vagónech. Jednou jsem už málem jela do Varů a umím si představit, jak vyděšeně jsem vypadala.
Nakonec zjišťuji, že všechna místa jsou obsazená a tak postávám v malé místnosti, kde je prostor pro kola a kočárky. Slyším hlášení, že vlak má zpoždění kvůli vlaku, který přijíždí ze zahraničí. Zase Němci, vždycky zpoždění kvůli Němcům. O pár minut později se k mé soukromé místnosti hrne stádo dětí a mezi nimi jen jeden dospělý muž. Opakovala jsem si, že budou určitě také unavení z cesty, a že budou všichni v klidu. Omyl. 10 dětí ve věku 9-11 let z Německa. Nemám ráda hlučný děti a ještě k tomu Němce. 
V průběhu půlhodinové jízdy jsem prožila peklo. Mé nové boty, které jsem hrdě nosila, starala se o ně a bála jsem se vůbec chodit, byly pošlapány alespoň 13x. Mé břicho dostalo několikrát ránu batohem, který byl naplněný cihlami. Děkuji za to, že jsem vysoká a dostala jsem tyto rány do břicha, kdybych byla menší, odnesl by to možná i můj obličej. V sluchátkách jsem měla puštěnou hudbu, kterou jsem ani neslyšela, jelikož všichni na sebe příšerně křičeli. Všimli jste si někdy, že Němci jsou strašně hluční? Nakonec jsem poslouchala nevkusné německé písničky. V hlavě jsem si skládala pár vět z němčiny, které bych jim mohla říct. Nakonec jsem to vzdala, protože nejsem vůbec dobrá v němčině. Je to příšerný jazyk, který vůbec nedává smysl. Ať mluvíte jakkoliv, zní to, jako by jste někomu furt nadávali. 
Když už jsme se blížili k mému cíli, nemohla jsem se dočkat, až budu venku. Nakonec všichni vystupovali se mnou. Naštěstí jsem už šla jinou cestou, než oni. S vítězným úsměvem jsem si to vykračovala na intr.

Doufám, že takováhle skupina mě už nepotká. Alespoň do maturity.
A poučení pro mě? Naučit se otevírat ty zatracené dveře ve starých vagónech.

Co vy a němčina? Doufám, že nejsem jediná, která k ní má takový vztah.

5 komentářů

  1. Taky mám s němčinou problemy:D Hezky napsané!
    Rozka's my name

    OdpovědětVymazat
  2. Mně němčina až tolik nevadí. Ne, že by mi extra šla, učím se ji teprve přes rok, ale nepřijde mi jako tak hrozný jazyk. Naštěstí s vlakem takovou špatnou zkušenost nemám - ale hrůzy pravidelně několikrát týdně zažívám v autobusech :(

    OdpovědětVymazat
  3. Já tedy s Němčinu vůbec, ale vůbec neumim, nějak mě to nikdy nelákalo. Taky si myslím, že je to příšerný jazyk :D
    Ejnets in Lisboa

    OdpovědětVymazat
  4. Němčina mi nevyhovuje.Prostě mi ten jazyk nejde do hlavy.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře, dělají mi neuvěřitelnou radost! :)

© Find joy in the ordinary
Maira Gall