29. 1. 2016

Leden 016

Stránky mého deníku čekají, až se opět dostaví potřeba něco psát. Bohužel od nového roku jsem zatím popsala jen jednu stránku a blog je na začátku roku také prázdný. Mám toho až moc.

Dnes ráno jsem vstala konečně s pocitem, že mám celý den volno a můžu si udělat také čas na sebe. Ke snídani jsem si nakrájela banán, dala jsem si k tomu jogurt a nakonec jsem si namazala chléb Nutellou. Potom jsem šla do sprchy a později jsem skončila v obýváku s čajem v ruce, kde jsem se rozhodla, že si pustím nové díly seriálů. A teď sedím u mě v pokoji a pokouším se po dlouhé době něco napsat.
Jelikož leden byl díky škole náročný, tak mé dny byly furt stejné. Ráno jsem vstala, šla jsem do školy, přišla jsem ze školy, učila jsem se a pak jsem už většinou šla spát. Možná se na mé únavě podílelo i počasí. Byla zima a hlavně pořád tma. Neměla jsem chuť psát, ani číst knihy, které mám připravené, že si přečtu. 
Byl to opravdu zvláštní měsíc. Ale byly tu jisté události, které mi tento měsíc zpříjemnily.

Maturitní ples
Ne, můj zatím ne, ještě mám dva roky čas. Ale s holkama jsme se vydaly na Simči ples. Protože mi tato kamarádka zlepšovala dny na intru, nemohla jsem si to nechat ujít.
Po opravdu dlouhé době jsem si na sebe oblékla šaty a boty s malým podpatkem. Kdybych si vzala větší, moje hlava by v davu opravdu dost vykukovala. Měla bych z výšky ještě větší deprese, než mám teď. :D
Díky intru, který nám neumožnil ubytování z pátka na sobotu, jsme museli s holkama od 2 hodin odpoledne čekat v Hornickém domě, kde se ples konal. Maturitní ples začínal v 8 večer a tak jsme mezitím pomáhali, kde se dalo.
Ples jsem si strašně užila a jsem ráda, že v tento den jsme mohli být s naší kamarádkou.
Bohužel z večera nemám zatím k dispozici žádné fotky.

Výlet do Prahy
V 7:10 jsem stála s holkama před školou a vyčkávala na náš autobus. Nikdo nečekal, že přijede dvoupatrový. Všichni jsme se nahrnuli nahoru. Já jsem si párkrát omlátila hlavu o strop, který byl nahoře opravdu nízký. 
Při ranní cestě do Prahy jsme zažili krásný východ slunce. Cesta byla dobrá, polovinu jsem prospala.
Někdy po 9 hodině jsme přijeli do Prahy. Co mě opravdu mrzelo, byla zima, která na nás v Praze čekala. Všichni jsme chtěli rychle do tepla a tak jsme si procházku ani moc neužili.
První zastávka byla v Muzeu pražských pověstí a strašidel. Možná to bylo tím kolektivem, ale moc mě to tam nezaujala. Pár nových a zajímavých věcí jsem se dozvěděla. Ale asi by mi více vyhovovalo, kdybych se tam mohla projít sama bez průvodce. Bylo nás tam moc a nemohla jsem si projít vše, co jsem chtěla, jelikož jsme museli jít s průvodkyní.
Po této prohlídce jsme se šli projít na Karlův most, který byl po ránu vcelku prázdný a tak jsem si tuto procházku opravdu užila. Nemusela jsem nikomu uhýbat a šla jsem tam, kam jsem chtěla jít.
Naše další zastávka byla v Muzeu Karla Zemana. Zde jsem taky nikdy nebyla a musím říct, že toto muzeum mě opravdu zaujalo. Neměli jsme průvodce a tak jsme se mohli zastavit tam, kde jsme chtěli. Byli jsme tam opravdu dlouho. Avšak mě zamrzelo, že někteří spolužáci to jen rychle prošli a šli ven kouřit.
V muzeu můžete vidět filmové triky Karla Zeman a všechna jeho díla jako je třeba Cesta do pravěku a Král Lávra.
Navštívili jste už toto muzeum? Pokud ne, určitě vám ho doporučuji! :)








Přednáška
A jako poslední akce v tomto měsíci byla přednáška od jedné paní (nechci psát jméno), která nás navštívila na naší škole.
Přišlo mi, že v jedné jediné hodině nám toho řekla opravdu hodně. Každá informace se mi překrývá s další a já si říkám, že si vše z té hodiny nepamatuji. 
Snažila se nám vysvětlit, že vybíjet si své negativní emoce na lidech, je jedna velká chyba. Především by jsme si tyto emoce měli vybíjet na živlech. Jít někam a zaječet si, zadupat si do země, nebo do něčeho bouchnout. Ale hlavně by jsme neměli myslet na to, že chceme někomu ublížit. 

Na začátku hodiny řekla něco, co mě opravdu zaujalo a přemýšlela jsem nad tím celou dobu.
"Je krásné žít, když jste ještě mladí. Třeba ve třech letech. Protože v tu dobu vás každý doopravdy miluje. Nikdo vás neodsuzuje a každý vás přijímá takové, jací jste."


12 komentářů

  1. Krásne fotky :) Verím, že si si ples užila. Myšlienka je skutočne pekná. Kika - Blog for smile

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ano, je to zajímavá myšlenka. :)

      Vymazat
  2. Leden jsem měla skoro stejný. Učení, seriály, nic jsem pořádně neudělala. Měli jsme ale barevnou prodlouženou a do Prahy jsem se taky podívala. Byla jsem na výstavě o Asijském umění a opravdu to stálo za to. Muzeum Karla Zemana je super tip na návštěvu, jednou tam musím zajít :) Krásný článek a super fotky
    Young, Wild and Free

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, do Muzea se jdi určitě někdy kouknout, je to super zážitek! :) To Asijské umění zní zajímavě. :)

      Vymazat
  3. Škoda spěchání za teplem, i v zimě je Praha krásná :)

    OdpovědětVymazat
  4. Najviac ma zaujal záver článku, také fajné prednášky sme mi vôbec nemávali :(.

    OdpovědětVymazat
  5. Kolem Muzea jsem šla už hodněkrát, ale ještě jsem tam nezašla.. :) Takové přednášky jsme my vůbec neměli, ale muselo to být hodně k zamyšlení.. asi jako ta poslední věta :-)

    Měj se hezky!
    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Muzeum je opravdu skvělé.
      Ano, přednáška byla opravdu zajímavá. Něco do života vám dá. :)

      Vymazat
  6. Tak koukám, že leden u spousty z nás byl úplně stejný - učení a zas jen učení.. Ale snad teď únor bude lepší a vrátí se nám chuť do čehokoliv, co budeme chtít dělat :) Přednáška musela být zajímavá, až lituju, že jsem na ní taky nemohla být :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také doufám, že únor bude lepší. V lednu toho bylo opravdu moc. :)

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře, dělají mi neuvěřitelnou radost! :)

© Find joy in the ordinary
Maira Gall